Staking kryptoměn měl být odpovědí na těžbu kryptoměn, která je ohromně náročná na zdroje. Ale i ten ukazuje své nedostatky.
Dva nejvyužívanější koncepty pro zajištění spolehlivého potvrzování transakcí kryptoměn jsou proof of work (těžba) a proof of stake (sázení).
Zatímco při těžbě zapojené počítače řeší náročné výpočetní úlohy a spotřebovávají obrovské množství elektrické energie, při sázení ručí za svoji poctivost potvrzovatel transakcí svými vlastními penězi (tokeny kryptoměny).
Při těžbě kryptoměn má největší vliv v síti dané kryptoměny ten, kdo má největší hardwarový výkon. Při sázení je to ten, kdo drží největší množství jednotek kryptoměny a používá ho pro staking.
I když staking odstraňuje plýtvání elektrickou energií, jak se ukazuje, má také své problémy. Předvedl je zakladatel Tronu Justin Tron, když ovládl síť Steem a vytlačil ostatní „svědky“, což je označení pro subjekty s hlasovacím právem, kteří vsadili své tokeny, potvrzují transakce a schvalují změny kódu.
Sunovi se totiž podařilo dohodnout s několika kryptoměnovými burzami, aby mu daly k dispozici své tokeny steem, aby získal majoritní hlas v rozhodování o budoucnosti kódu Steem. Síť tak ovládl a moc centralizoval do svých rukou.
Binance po nátlaku svých uživatelů uvedla, že tento svůj krok zvrátí, ale problém je na světě. Burzy můžou použít kryptoměny svých klientů pro politické cíle v sítích kryptoměn, které používají staking pro potvrzování transakcí.
Obdobný problém může nastat ekonomickou motivací. Většina držitelů stakovaných kryptoměn deleguje své tokeny a práva větším entitám. Ty se můžou předhánět v úrokových sazbách, které za delegování tokenů nabídnou, takže to může dopadnout podobně jako s těženými kryptoměnami, kdo má nejvíc peněz, získá rozhodující hlas a moc.