Bitcoin coby nejstarší kryptoměna oslavil 10 let od svého vzniku, reálné nasazení ale stále pokulhává.
Původní vize tvůrce bitcoinu Satoshiho Nakamota bylo decentralizované univerzální platidlo. Tím se bitcoin nestal.
Snahy o jeho rozšíření zhatila omezení, kterými trpí a nad jejichž odstraněním se komunita nedokáže shodnout. Jde o pomalé a drahé potvrzování transakcí, které se zhoršuje s rostoucí zátěží sítě.
Trpí tím všechny kryptoměny postavené na konceptu Proof of Work, kdy jsou transakce potvrzovány tzv. těžením (ether, bitcoin cash, litecoin apod.).
Pak ale také existuje řada jiných překážek, které se týkají všech kryptoměn. Decentralizace má totiž svá pro a proti. Ano, když vlastníte jako jediní soukromý klíč ke svému účtu s kryptoměnou, nikdo jiný s ní nemůže nakládat, ani vám ji jakkoliv zabavit.
Co se ale stane, když soukromý klíč ztratíte? Nebo se spletete při převodu kryptoměny a zadáte špatný veřejný klíč? O kryptoměnu nenávratně přijdete.
Člověk není tvor dokonalý a ztráty, zapomínání a omyly jsou běžnou součástí života. Proto kryptoměny ve své současné ryzí podobě nemůžou sloužit jako platidla.
U tak důležité věci, jako jsou peníze, potřebujeme mít možnost záchrany, pokud ztratíme své heslo (soukromý klíč), nebo uděláme jinou chybu. Proto budeme vždy potřebovat nějakou nadstavbu v podobě služby, která nám umožní chyby napravovat. Takové služby se teprve vyvíjejí.
A konečně pro kryptoměny je zatím pořád charakteristická velká cenová volatilita, která jim také brání v roli použitelného platidla. Dlouhodobé držení kryptoměny stále je vysoce spekulativní záležitostí.
Kryptoměny dnes zatím můžou sloužit především jako nástroj pro přesun hodnot, který bude pracovat na pozadí a který se bude rychle konvertovat zpět na kryptoměny, aby byla minimalizována kurzová rizika.