Ve světle kauzy Ripplu vs. SEC se znovu otevírá otázka, jak je to s kryptoměnami, které drží zakladatelé jednotlivých projektů.
Americký regulátor SEC viní Ripple, jeho zakladatele Chrise Larsena a šéfa Brada Garlinghouse z neregistrovaného prodeje cenného papíru v podobě kryptoměny XRP.
Dohromady si měli přijít těmito prodeji na 1,3 miliardy dolarů, přičemž na Larsena a Garlinghouse osobně připadá 600 milionů dolarů.
To mezi mnohými vyvolalo ještě větší vlnu nenávisti, než která proti Ripplu a jeho lidem obvykle panuje. Mnozí hovoří o tom, že XRP bylo stvořeno a je používáno jen pro osobní obohacení zakladatelů, že jde o nevídané chování, které potvrzuje, že se Ripple zbavuje XRP a chce na tom jen vydělat.
Ale realita je taková, že chování Ripplu a jeho zakladatelů je ve světě kryptoměn naprosto standardní. Vezměme si pro srovnání příklad Etherea.
Při spuštění Etherea bylo předtěženo 72 milionů etherů, přičemž 12 milionů si ponechali jeho zakladatelé. Hlavní postava projektu Vitalik Buterin si ponechal zhruba 553 tisíc etherů. A od té doby je projekt financován postupným prodejem těchto etherů.
A není na tom nic špatného. Stejně jako byl Ripple zpočátku jediný, kdo vytvářel hodnotu XRP, byli zakladatelé Etherea a jejich nadace jedinými, kdo vytvářel hodnotu etheru. Je pouze logické a spravedlivé, že si prodejem tokenů svého vlastního projektu nechají tvůrci platit za svojí práci.
Nikdo není nucen kupovat jakoukoliv kryptoměnu a je na každém jedinci, aby si zjistil o každém projektu maximum informací, než do něj případně investuje. Jde o svobodné rozhodnutí každého investora.
Jen těžko se dá pochopit uvažování těch investorů, kteří nakoupí nějakou kryptoměnu s vidinou zisku, nic pro daný projekt neudělají, a když cena neroste podle jejich očekávání, začnou kritizovat tvůrce projektu za to co dělají a kolik tokenů si nechali ze svého díla.
Všechny kryptoměnové projekty jsou soukromé a je svobodným rozhodnutí jejich tvůrců, kolik si nechají tokenů. Někdo si nechá polovinu, jako Ripple, někdo méně, jako Ethereum, někdo více (řada projektů ze zlaté éry ICO v roce 2017). Nikdo nemá právo nikomu diktovat, kolik procent je přípustných a kolik už nikoliv. Zvlášť když nevidíme do ekonomiky a plánů jednotlivých projektů.
Pokud někdo chce kritizovat, kolik tokenů si který projekt nechal, nechť svoji kritiku učiní tím, že si danou kryptoměnu prostě nekoupí.